Od Filípkova narození do Silvestra

Děje se toho ani málo ani hodně, zkrátka celkem akorát.

Jen Filípkovi se nedostává mlíčka, tak jsme museli začít kupovat a pít ještě i z lahve. Roste jako z vody, ale pan doktor ho neměří a pořád mamku jen "buzeruje", že nekojí - pořád mu jaksi nedocvaklo, že i kdyby se maminka na hlavu postavila, tak prostě mlíčko pomalu, ale jistě, dochází. Mamky mlíčko stačilo jen do 2 měsíců a od té doby je Filípek přikrmovaný Nutrilonem hypoalergenním 1-2 denně.

Taťka je od půlky prosince doma, takže se pomaloučku chystáme na Vánoce. Maminka napekla cukroví, nakoupili jsme ozdoby, napsali Ježíškovi.... Sníh padá....Teď už jen sehnat stromeček a může být Štědrý den.

24.12.2005

Tak Tom včera večer dal stromeček do stojánku a dnes dopoledne jej za odborné asistence Filípka ozdobil a já jsem mezitím v kuchyni obalovala rybu, kterou jsem si sama zabila a vykuchala - naučil mě to můj děda

Odpoledne jdeme na procházku, ale za rok už pojedem do lesa nakrmit zvířátka. To je daší zvyk maminky dětství.

Vždycky na Štědrý den po obědě jsme jeli s dědou, strejdou Honzou, Tomem, Ivčou a Honzíkem do lesa, abychom nakrmili zvířátka (kaštany, žaludy, mrkev, kedlubny a jablíčka).  Moje mamka zatím s babi a tetou Maruškou připravovaly doma rybu, prostřely stůl, nandaly na talíře cukroví... Po návratu z lesa, jsme se všichni umyli, hezky obléhkli a většinou s první hvězdičkou jsme sedali k večeři. Děda řekl přípitek a pak už jsme museli jen sedět a od stolu mohla vstávat jen mamka nebo babi - hospodyně. Po večeři jsme šli s babi, mamkou a tetou dolů do pokoje a čekali jsme, dokud jsme neviděli z balkonu padat prskavku, nebo neslyšeli zvonit zvoneček - znamení, že už Ježíšek nechal pod stromečkem dárky. Vždycky jsme valili oči na tu velikou hromadu (dárky pro 12 lidí). Nejdřív jsme si zazpívali oblíbené koledy a pak jsme my děti rozdávali dárečky. Když jsme byli větší, tak jsme chodili i na půlnoční. A přesně takovýhle Štědrý den chci dopřát i svým dětem.

Cestou jsme se zastavili popřát krásné vánoce u babi Jarky (tam si dal taťka na oběd kubu) a u babi druhé, dědy a babi Lídy - tam se zas naobědvala mamka - měla černou omáčku.

K večeři jsme neošidili ani Filípka, nejn že s námi byl u stolu (spokojeně se válel v kočáře), ale dostal na dudlíku ochutnat i rybí polívku a požužlat kousíček ryby.

Pod stromečkem byla sposta dárečků a další na nás v dalších dnech čekaly ještě u babi s dědou a babi Lídou, u babi Jarky, u strejdy Honzy a taky u dědy v Bechyni.

Na Silvestra jsme byli doma a odpoledne se u nás zastavili děda s babi druhou. Bohužel nám přinesli špatnou zprávu - někdo nám srazil naší milovanou Mourinku , tak ji budeme muset někam zakopat (nakonec jsme ji zakopali ve skleníku, protože jinam to kvůli promrzlé zemi ani nešlo). Večer jsme s taťkou strávili u TV a málem jsme zaspali půlnoc . O půlnoci mamka volala babi Lídě, aby jí a babi s dědou popřaála do Nového roku hodně štěstí a zdraví, s taťkou jsme si připili v ložnici u Filípkovy postýlky a pak jsme šli před dům koukat na ohňostroj, který je každý rok na náměstí. Proudily kolem nás spousty známých, a tak jsme málem u branky vystáli důlek a vypila se flaška vodky

Fotečky z téhle doby najdete opět tady

16.9.2005

Na pondělí 12.9. jsme měli vypočtený termín porodu. Nic se nedělo, tak jsem šla v úterý na kontrolu a Dr. nás poslal do porodnice v Písku, aby nám udělali velký ultrazvuk (především průtok pupečníkem) a rozhodli, co dál - zda budou porod vyvolávat, nebo zda ještě počkají.

Dr. v Písku nás objednala ještě znova na pátek s tím, že se rozhodne, zda mě ještě na víkend pustí domů, nebo se mnou začnou něco dělat.

V pátek 16.9. mi ráno praskla plodová voda a tak bylo jasné, že nejedem na kontrolu ale rodit.

V porodnici, mě Dr. vyšetřil a konstatoval, že to hned tak nebude. Ještě jsem nepociťovala ani žádné kontrakce. Poslali mě na pokoj a Toma domů (bohužel tam se mnou nemohl být celou dobu) s tím, že až si mě nechají na sále, zavolám mu a on v pohodě zvládne přijet. Teprve po poledni, jsem začala pociťovat kontrakce a tak jsem trávila o něco více času ve sprše, popocházením po pokoji a povídáním s dalšími 2 maminkami na pokoji, které už měly prcky u sebe.

Ještě ve 14:00 mě porodní asistentka poslala na pokoj s tím, že to pro mě bude pohodlnější než už zůstat na sále na porodním lůžku (protože už by mi připli monitor).

Nicméně o hodinu později už jsem měla bolesti opravdu hodně silné a po 1 minutě, takjsem se došourala na sál. Asistentka mě prohlédla, konstatovala, že už to nebude dlouho trvat, tak ať zavolám Tomovi a odběhla pro doktorku. Dr. mi doporučila vydržet ještě pár kontrakcí a pak že už na to půjdem

Tak jsem se snažila stahy prodýchávát a stále hypnotizovala dveře, aby už Tom konečně dorazil .

V 15:35 už jsem zavelela, že už musím rodit. Dr. mi říkala, kdy mám tlačit a v 15:40 jsem uslyšela: "Tak maminko, máte chlapečka. Je to kluk jak buk!" A Tom pořád nikde. Jen co si malýho odnesly sestřičky, aby jej zvážily (3650g), změřily (52cm), ošetřily, otřely a zaznamenaly Apgar skóre, vřítil se taťka na sál. Tak jsem mu oznámila, že je to kluk, dohodli jsme se na jménu (cestou do porodnice jsme se definitivně dohodli na jménu pro holku, i když jsem celé těhu byla přesvědčená o klukovi, a na kluka jsme zapomněli) a poslala jsem ho za Filípkem.

Cca po 10 minutách mi Filípka přinesla sestřička, abych se s ním mohla taky konečně pomazlit, dát mu pusinku na přivítanou do velkého světa a především ho prvně přiložit k prsu, aby se podpořil sací reflex a nastartovala laktace.

Filípek by měl být obzvláště zdravé dítko, protože jej tatínek pořádně zapíjel - začal už cestou z porodnice (vezl ho totiž kamarád) a skončil až v neděli Někteří jedinci, si prý kvůli tomu museli dokonce vzít v pondělí dovolenou.

V pondělí ráno nám paní doktorka při vizitě oznámila, že nám Filda začíná žloutnout a že ho tedy dáme do inkubátoru. Naštěstí se to chytlo včas, takže se musel jen ohřívat a ten inkubátor jsem měla na pokoji hned vedle postele. Filípkovi se ohřávání evidentně líbilo, což je ostatně patrné i z foteček

Za těch 5 dní se u nás v porodnici vystřídaly obě naše rodinky a ve středu 21.9. si nás pyšný taťka konečně odvezl domů.

Květen - září

Od svatby jsme bydleli u našich. Babi s dědou nám dali k dispozici pokoj, ze kterého budou mít jednou kuchyňku (až nebudou moct pořádně běhat po schodech). Ale podařilo se nám sehnat bydlení - v polovině rodinného domku (2+1), zahrada, garáž  a majitel tam nežije , tak se na začátku července přestěhujeme. Přeci jen potřebujeme mít soukromí a hlavně prostor nejen pro nás, ale i pro mimi, které se má narodit kolem 12. září. Takže jsme také mj. vybírali kočárek, nakupovali oblečení..... Taťka ( = Tom,živitel) navíc ještě sehnal brigádu, takže jsme toho ani moc nenavýletovali, ale to nevadilo.

Celé léto byla hrozná vedra, takže já jsem se vždycy jen pomalu dokulila k našim, nebo Tomovo rodičům.

Taky jsem si pořídila kamarádku - má 4 nožky, je celá krásně mourovatá, poslušná skoro jako pejsek, pořádně mazlivá a jmenuje se Mourinka. Tom sice kočinku nechtěl , ale když se po 14 dnech vrátil domů a našel mě spát v obýváku s kočinou na bříšku, trochu vyměkl. A když jsem mu naši lady dala o půl hodiny později na prsa a ona se mu zavrtala k uchu, měla ho omotaného kolem prstu jak špagetu . Čičina je to opravdu způsobná - používá pouze kočičí WC  a hlavně se vždy na zavolání hezky vrací domů. Jen jsem zvědavá, co bude říkat na naše mimi.

30.4.2005

Dnes byl náš svatební den. Měli jsme docela dost velkou kliku na počasí, protože minulý víkend propršel a bylo dost chladno

Ale nám celý den krásně svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo.

Obřad jsme měli v Milevsku na radnici, fotili jsme v Bažantnici (milevský park) a na hostinu jsme se přesunuli do Líšnice (vesnice 2 km od Milevska). Tady nás pan hostinský přivítal štamprlátkem a podle tradice nám rozbil talíř pro štěstí, takže Tom pěkně zametal. K polévce jsme dostali lžíce s dírou, takže jsme museli pěkně platit (na stole jsme měli čokomince), abychom nejprve dostali lžíce s menší dírkou  a nakonec normální.

Neproběhlo klasické dražení střevíčku, ale náš skvělý "kecal" se o nevěstu dohadoval s berňákem - chtěl pro mě přijet exekutor místo nezaplacené daně.

A pak už se krájel dort, tančilo se, povídalo a popíjelo.

Vše probíhalo v poklidu, nikdo se nám neopil do němoty - jak jsme vzorní a cca ve 2 ráno už jsme všicni chrupkali.

Pár foteček naleznete tady.