2009
25. - 31-12.
Hned 25. dopoledne jsme se vydali k babi Jarce, protože i tam na nás čekaly od Ježíška pod stromkem dárečky. Odpoledne jsme se zastavili i u strejdy Honzy s tetou Maruškou. I tam byly pro kluky i pro nás nějaké dorbnosti. Z chvíli po nás dorazil z Jihlavy Honzík s Káťou a pak ještě z Budějovic Ivka s Tomem.
Od Honzy jsme se nakonec ještě přesunuli k babi Lídě a babi druhé, kam mezitím už dorazil Petr s Mirkou. A opět se radovalo nad dárečky, pouštěli jsme lodičky.
26. jsme jako každý rok jeli do Bechyně a večer se u nás zastavili Honza s Maruškou, Honzíkem, Káťou, Ivkou a Tomem, aby si rozbalili dárky, které jim nechal Ježíšek u nás.
V neděli 27. ráno nám Filípek odjel s babi Jarkou a dědou Zdeňkem na hory a vrátí se až 2. ledna.
Silvestr jsme letos nijak nehrotili - abychom neusnuli, hráli jsme s taťkou Filípkovo člověče. A roku 2010 si přejeme hlavně hodně zdravíčka
Fotečky z vánoc a všech aktivit v mezisvátkovém období jsou jako obvykle na rajčeti.
24.12.2009
Hned ráno Filípek utíkal do obýváku, aby se přesvědčil, zda nám Ježíšek opravdu donesl stromeček až do stropu, jak si přál. No radost byla veliká...
Dopo mamka obalila rybu, kterou den před tím s Tomem zabila, vykuchala a babi Lída naporcovala
, taťka udělal salát, upekli jsme klobásu a vydali se popřát hezké vánoce k tetě Marušce se strejdou Honzou, k babi Jarce, k Vrbickým a k babi Lídě a babi druhé. Odtud jsme se po obědě vydali na hřbitov, kde jsme zapálili dědouškovi svíčku. Mamka pak jela domů smažit rybu a připravit vše na večeři a příchod Ježíška (především důkladně zabarikádovat vchod do obýváku, aby se tam Ježíšek nebál přiletět
) a kluci šli domů procházkou.
Ve 4 hodiny dorazila babi Lída s Tomem a v půl 5 jsme sedali ke stolu. Jakoubek měl na véču s náma rybí polévku, salátek jsem mu udělala extra bez vajíčka a cibule s jogurtem a rybu jsem mu dala normálka maso ze smažené ;o)) 
Po večeři jsme šli všichni (teda mamka až když naházela nádobí do myčky) k Filípkovi do pokojíčku a tam čekali na Ježíška, až zacinká zvonečkem na znamení, že už nám pod stromečkem nechal dárky.
Filípek byl i letos jak u vytržení, že tam dárečky opravdu jsou. než je začal rozdávat, nezapomněli jsme si zazpívat koledy - jen 2 : Štědrej večer nastal a dědouškovu oblíbenou Z jedné strany chvojka - pže zvědavost byla veliká.
Ježíšek na nás byl moooc hodnej a především Filípek se radoval z každého dárečku. Ostatně fotečky určitě mluví za vše
A taťka mamce jen tak mimochodem u večeře oznámil, že si dneska Jakoubek stoupl v postýlce
18.12.2009
Na dnešek do rána se Jakoubkovi prořízl první horní zoubek a do večera vylezl i druhej - no byl pěkně protivnej, ale aspoň jsou venku. U jídla začíná říkat ňam, ňam.
Filípkovi včera skončilo plavání, takže mamka měla s sebou foťák a udělala pár foteček a natočila nějaké video.
13.12.2009
Dneska jsme měli s MC Delfínek (kde se maminka angažuje
) vánoční besídku- Nejdřív jsme teda šli ozdobit stromeček pro zvířátka a pak hurá do tepla v klubu - od včera nám tady napadly cca 2cm sněhu a pěkně se ochladilo . V klubu jsme si pohráli, pouštěli lodičky, zpívali koledy, rozkrajovali jabléčko a nakonec přišel i Ježíšek a přinesl nám krásné dárečky. Filípek dostal knížku o mašince. Fotečky z dnešního odpoledne jsou samozřejmě opět k dispozici
7.12.
Máme za sebou náročný víkend. Filípek měl v pátek zlobivou 
a bylo mu úplně jedno, že jsou v sobotu čerti
, kteří si zlobivé a vzteklé děti berou s sebou do pekla, i to že si ještě Ježíšek neodnesl dopísek, který mu Filípek napsal
Navíc Jakoubek měl ve středu teplotu 38,2°C. Ve čtvrtek byl v pohodě, ale v pátek moc neobědval, odpo na nákupu se poblinkal a pak mě ještě poblinkal, když jsem ho večer nakojila
. Celou noc měl horečku 38,5°C. V sobotu ráno mu vylítla na 39,3°C, nechtěl jíst, byl unavenej, plačtivej... No konzultovala jsem to s kamarádkou Maruškou, která je dětská MUDr., takže jsme pokračovali v dávání nurofenu a paralenu a chladili. V neděli ráno měl opět 39,2°C, takže jsme jeli do Písku na pohotovost - pan doktor nic v krku neviděl, v bříšku nenahmatal a nenaposlouchal, takže jsme pokračovali s Nurofenem a Paralenem a čekali co to udělá do rána, abychom kdyžtak došli k naší MUDře na výtěr a odběry, pže babi Lídu minulý víkend sklátila angína 
. Ráno byl naštěstí bezu teploty, jen se poblinkal, tak začneme po prokojeném víkendu pomalu normálně baštit
1.12.
Tak dneska je Jakoubkovi 8 měsíců. Váží 9,23kg a měří cca 75cm. Říká mama, baba, am (= ham), af (= haf), prská, chechtá se krásně nahlas, dělá pápá, leze jako tryskomyška, dělá bububu - baf s plínkou, dává pusinky, sedá si a samozřejmě se mu moc líbí koupání a plaváníčko, na které jezdíme.
20.11.
Dnes si Jakoubek poprvé sám sedl. Ještě to sice dlouho nevydrží, ale je to zase další ohromnej pokrok
1.5.
2.4.2009
Dědoušek už není............................................................................................................................... Tom za mnou přijel do porodnice, aby byl se mnou v té zatím nejtěžší chvíli života. Přišla jsem o člověka, kterého jsem velmi milovala a kterého mi nikdo nemůže nikdy nahradit. Sílu mi dodává to, že vedle sebe mám Jakoubka.................................................
1.4.2009
Tak ráno jsem vstala s tím, že teda pojedem do té porodnice.
6:45 Začínám pociťovat první bolesti. Není to nic hrozného, takže se v klidu oblékám a pokukuju po hodinách. Jsou po 6 minutách.
7:15 Bolesti jsou po 5 minutách. Filípek se musí rychleji obléknout, vezme si do školky s sebou na snídani jogurt a my musíme vyrazit do porodnice.
7:30 Filípek se se mnou loučí před školkou. Já už ani nevystupuku z auta. Bolesti po 4 - 5 minutách. Volám babi Lídě, která dnes už musela nastoupit do práce a u dědouška je teta, že už jedem rodit. Babi už vyjíždí do školy, ale ještě se vrací, aby to dědouškovi řekla.
7:37 Odjíždíme od školky.
8:00 Přicházíme na porodnici. Ujímá se mě porodní asistentka a připojuje mě na monitor. Bolesti pomalu zesilují a vrací se cca po 3 minutách. Přibíhá za námi naše Ivča.
Po monitoru jdu k Dr. na vyšetření a domluvit si podrobnosti kolem porodu. Žádná speciální přání nemám, takže můžem jít na porodní sál. Ivča mezitím odběhla, aby si si udělala vizitu.
9:00 Sprchuju se, na míči mě to neba, tak se procházím po sále a občas přichází porodní asistentka, aby mě na chvilku zastavila a zkontrolovala monitorem Jakoubka.
9:45 Už jsem na porodním lůžku, připojená na monitor. Dr. propichuje plodovou vodu. Stále ještě se mezi kontrakcema směju.
Kontrakce sílí, takže Tomovi mačkám ruku ať z toho taky něco má 
.
10:05 Asistentka mi říká, že si mám lehnout na bok, je to lepší pro malého a porod se ještě urychlí.......nekecá. Asi 4 kontrakce na boku a už musím tlačit.
Jedno ....................... uf, uf, uf. ................ druhé. ....................doktorka:"Ještě jednou zatlačte a hlavička je venku." ...............uuf............třetí zatlačení..............................................
10:20 Paní doktorka dostala malinkou spršku od zbytku plodové vody a prďolka je na světě
Jméno: Jakub Jan
Váha: 3660g
Výška: 50cm
Březen
Bříškování hrozně rychle uteklo.
31.3. jsem byla na kontrole. Dr. řekl, že už je Jakoubek natlačen hooodně dole, až že máme zítra jet do porodnice, aby mi kdyžtak porod vyvolali kvůli otokům (hodně mi otékají dovnitř klouby na rukou - Filípek mě po ránu nemůže vzít ani za ruku). Tom je týden po operaci ramene a má jet zítra do Prahy na kontrolu. Je s panem docentem domluvenej, že pokud budem rodit, zavolá a dorazí později, nebo jiný den
Taky jsem byla před kontrolou na poslední masáži. Nechala jsem se namasírovat opravdu důkladně , takže snad zítra pojedem rodit. A dědoušek se prďolky dočká!
S dědouškem je to hoodně špatné. Síly i vůle žít ho rapidně opouští. Už od začátku měsíce po nás chce, abychom ho zabili, nebo ho nechali se zabít či umřít. Říká, že jsme zlí, když mu to nechceme dovolit. Pevně věřím tomu, že je to bolestí celého těla od ležení a že mu nádor bolesti nezpůsobuje. Vetšinu dne prospí, taky dost vzpomíná na věci, které zažil v mládí. Ani do křesla už ho moc neposazujou, protože se neudrží v sedu. Nejvíc asi reaguje na to, když přijde Filípek a určitě i na Ivču - v ní vidí (jako v lékaři) určitou spásu od bolesti. Někdy mám pocit, že kdyby byla povolená eutanázie, chtěl by ji.
Ale , myslím že to bylo začátkem měsíce, nás rozesmál. Vždycky když něco potřebuje a babi Lída není dole s ním, tak je tam zapnutá chůvička jak u miminka, aby si na ni zavolal. Večer si babi šla lehnout (už od vánoc minimálně spí dole), děda byl právě čerstvě otočenej na bok, napitej, přikrytej.... Jen co dolehla, slyší: "Liduno!" Tak jde za dědou a ptá se, co by potřeboval, nebo jestli ho něco bolí. A on, že prý ne. Tak se ho ptá, proč volá, když nic nepotřebuje. "Protože jsem chtěl, abys přišla a byla tady se mnou." Tak tam s ním nocovala, seděla u něj a držela ho za ruku.
Únor
Pořád trávíme hodně času s dědou. Babi Lída se o něj stará 24 hodin denně a odchází jen na nutné nákupy a vyřizování u doktora. A to většinou jsem u dědy já s Filípkem a Tom. Děda hrozně ztrácí sílu. Moc nechce jíst, tak je to s ním občas těžký, ale pořád je tady s námi. Naštěstí ho zatím netrápí bolesti toho nádoru. Ale má pořád tu proleženinu a i když mu ji babi Lída ošetřuje a maže všema možnýma mastma a přelepuje speciálníma náplastma, nechce se to hojit. Děda tím pádem nemůže moc ležet na zádech a tráví hodně času na boku. Je už hodně hubenej, tak musí mít mezi kolenama polštář, aby se mi neudělala další proleženina.
Čas bříškování se krátí - už jen měsíc a kousek a Jakoubek se narodí. Nejspíš teda bude mít nakonec jména 2. Tomáš nechtěl Honzíka po dědovi, ale dospěli jsme ke kompromisu - nejdřív jsme si jako u Filípka vypsali každej z kalendáře jména, která se nám líbí, vybrali ta 3, na kterých jsme se shodli a Filda rozhodl, že se mu nejvíc líbí Jakub, tak že nakonec náš prďolka bude JAKUB JAN.
Hodně se taky snažíme využívat toho, že přeci jen napadl sníh, takže taťka a babi Jarka berou Fildu sáňkovat na Hůrka. Ačkoliv taťka se může jen koukat, pže s těma berličkama se toho moc nasáňkovat nedá.
4.1.2009
Dneska jsme byli u dědouška oslavit moje narozeniny. On od vánoc hodně odpočívá.
Nový rok jsme strávili taky s našima. No, vlastně tam jsme tolik jak to jen jde. Doktoři vůbec nepředpokládali, že se dožije děda vánoc a vida... Teď se hodně upínáme na to, aby se dožil narození našeho mimíska. Snad se mi tohle velké přání splní.
